Alfred Jarry odišiel pred 100 rokmi na etherovečnosť, kde úspešne vypočítal povrch Boha (Boh je dotykový bod nuly a nekonečna) a my si toto výročie pripomenieme citátom:
II. O habitusu a zvycích doktora Faustrolla
Doktor Faustroll se narodil v Čerkesku roku 1898 (dvacátému století byly [-2] roky) ve věku třiašedesáti let.
V tomto věku, který si zachoval po celý život, doktor Faustroll byl muž střední postavy, čili, máme-li být přesní, jeho výška obnášela (8x10^10 + 10^9 + 4x10^8 +5x10^6) atomového průměru. Pleť měl zlatožlutou, obličej holý kromě mořsky zelených knírů, jaké nosil král Saleh, vlasy vždy jeden popelavě plavý a druhý úplně černý – obojetnost, kterou si přinesl z americké káznice a která se měnila podle slunce. Jeho oči byly dvě nádobky s obyčejným psacím inkoustem, upraveným jako známá gdaňská kořalka, se zlatými spermatozoidy v suspenzi.
Kromě knírů byl bezvousý, čehož dosáhl zvláštní bakteriotherapií, záležející v tom, že si celou pokožku od tříselní krajiny až po oční víčka napustil depilačními bacily, které ničili všechny chlupové cibulky. Ale nemusel se obávat, že mu vypadají vlasy nebo řasy, protože tyto bacily napadaly jen mladé chlupy. Od tříselní krajiny dolů vězel naproti tomu v satyří černé srsti, neboť byl mužem víc, než je slušno.
Toho rána, jako každý den použil sponge bath z papíru, pomalovaného Mauricem Denisem ve dvou tónech. Malba představovala vlaky plazící se ve spirálách. Už dávno nahradil vodu tapetou, kterou volil podle roční doby, podle módy nebo svého rozmaru.
Aby nezpůsobil pohoršení, oblékl si přes tuto tapetu křemennou košili a široké, u kotníku stažené kalhoty z černého sametu; dále drobounké botky, vždycky šedé, protože na nich s nemalými náklady udržoval celé měsíce stejnoměrnou vrstvu prachu – kromě suchých gejzírů mravkolvů; zažloutlou hedvábnou vestu, přesně téže barvy jako jeho pleť, ne s více knoflíky, než triko a s dvěma velmi vysoko umístěnými kapsičkami, uzavřenými dvěma rubíny; a konečně velký kožich z modrých lišek.
Na pravý ukazováček si navlékl všechny prsteny, smaragdy, a topasy až k nehtu – byl to jediný nehet, který si nekousal. Prsteny zajistil zdokonaleným molybdenovým nýtkem, zašroubovaným skrz nehet do kosti posledního článku prstu.
Místo kravaty si navlékl na krk velkou stuhu Velkého Panděra, řádu, který vymyslel a patentováním pojistil proti zneužití. Za stuhu se pověsil na šibenici, zřízenou pro tento účel, a nějaký čas váhal mezi dvojím dusícím nalíčením, zvaný bílý oběšenec nebo modrý oběšenec.
Pak se odvěsil a nasadil si tropickou přilbu.
- Alfred Jarry, Skutky a názory doktora Faustrolla, patafysika (Praha: Herrmann & synové, 1996) s. 11-12
II. O habitusu a zvycích doktora Faustrolla
Doktor Faustroll se narodil v Čerkesku roku 1898 (dvacátému století byly [-2] roky) ve věku třiašedesáti let.
V tomto věku, který si zachoval po celý život, doktor Faustroll byl muž střední postavy, čili, máme-li být přesní, jeho výška obnášela (8x10^10 + 10^9 + 4x10^8 +5x10^6) atomového průměru. Pleť měl zlatožlutou, obličej holý kromě mořsky zelených knírů, jaké nosil král Saleh, vlasy vždy jeden popelavě plavý a druhý úplně černý – obojetnost, kterou si přinesl z americké káznice a která se měnila podle slunce. Jeho oči byly dvě nádobky s obyčejným psacím inkoustem, upraveným jako známá gdaňská kořalka, se zlatými spermatozoidy v suspenzi.
Kromě knírů byl bezvousý, čehož dosáhl zvláštní bakteriotherapií, záležející v tom, že si celou pokožku od tříselní krajiny až po oční víčka napustil depilačními bacily, které ničili všechny chlupové cibulky. Ale nemusel se obávat, že mu vypadají vlasy nebo řasy, protože tyto bacily napadaly jen mladé chlupy. Od tříselní krajiny dolů vězel naproti tomu v satyří černé srsti, neboť byl mužem víc, než je slušno.
Toho rána, jako každý den použil sponge bath z papíru, pomalovaného Mauricem Denisem ve dvou tónech. Malba představovala vlaky plazící se ve spirálách. Už dávno nahradil vodu tapetou, kterou volil podle roční doby, podle módy nebo svého rozmaru.
Aby nezpůsobil pohoršení, oblékl si přes tuto tapetu křemennou košili a široké, u kotníku stažené kalhoty z černého sametu; dále drobounké botky, vždycky šedé, protože na nich s nemalými náklady udržoval celé měsíce stejnoměrnou vrstvu prachu – kromě suchých gejzírů mravkolvů; zažloutlou hedvábnou vestu, přesně téže barvy jako jeho pleť, ne s více knoflíky, než triko a s dvěma velmi vysoko umístěnými kapsičkami, uzavřenými dvěma rubíny; a konečně velký kožich z modrých lišek.
Na pravý ukazováček si navlékl všechny prsteny, smaragdy, a topasy až k nehtu – byl to jediný nehet, který si nekousal. Prsteny zajistil zdokonaleným molybdenovým nýtkem, zašroubovaným skrz nehet do kosti posledního článku prstu.
Místo kravaty si navlékl na krk velkou stuhu Velkého Panděra, řádu, který vymyslel a patentováním pojistil proti zneužití. Za stuhu se pověsil na šibenici, zřízenou pro tento účel, a nějaký čas váhal mezi dvojím dusícím nalíčením, zvaný bílý oběšenec nebo modrý oběšenec.
Pak se odvěsil a nasadil si tropickou přilbu.
- Alfred Jarry, Skutky a názory doktora Faustrolla, patafysika (Praha: Herrmann & synové, 1996) s. 11-12
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára