Záznam z ciest

Tri albumy, tri krát tri slová, tri ukážky:

The Black Keys 2008 - Attack & Release: Výborný, ich najslabší.

'Psychotic Girl'

Gnarls Barkley 2008 - The Odd Couple: Mor. Inak fajn.

'Whatever'

The Duke Spirit 2008 – Neptune: Ujde. Svetlý moment:

'This Ship Was Built To Last'

Ech, asi sa vrátim na čas zas ku klasike.

Ale aby tu z toho nebol len nejaký treťotriedny hudobný blog či čo, tuná je citát z Bernharda:

"Dnešní generace neklade kupodivu na hudbu ony absolutní požadavky, které se ještě před patnácti či dvaceti lety na hudbu kladly. Je to tím, že poslouchání hudby se díky technice stalo všední záležitostí. Poslouchat hudbu není dnes nic mimořádného, dnes slyšíme hudbu všude, kamkoli vstoupíte, jste takřka donucen hudbu poslouchat, v každém obchodním domě, v každé lékařské ordinaci, na každé ulici, dnes nelze hudbě uniknout, chcete utéci, ale nemůžete, tento věk je zcela podmalován hudbou, a to je pohroma, pravil Reger. V naší době vypukla totální hudba, všude, od severního pólu k jižnímu pólu, jste vystaven hudbě, ve městě nebo na venkově, na moři nebo na poušti, pravil Reger. Lidé jsou už dlouho dennodenně zahlcováni hudbou, takže dávno stratili pro hudbu veškerý cit."

- Thomas Bernhard, Staří mistři (Praha: Prostor, 2004) ss. 210-211

Fragment na dnes

Ťaj, mám ja pre vás fajný citát, ale prepisovať sa mi ho nechce. Takto to spravíme, zoberte si z poličky (stolíka, z pod postele, WC, what-evaah, je mi jedno, kde to skladujete) svoj výtlačok knihy Thomasa Bernharda Staří mistři (Praha: Prostor, 2004) a prečítajte si stranu 162 (aby som bol presný, citát začína už v štvrtom riadku odspodu na strane 161 a skončiť môžete niekde na strane 163, alebo veď čítajte ďalej, jak je ľubovôľa). Dobré, nie? Jaj, čo, nemáte? Jááj. Nuž ale to je váš problém.

Mimochodom, Starí majstri sú zatiaľ to naj, čo som od Bernharda čítal, mohol by som citovať z každej strany, je úchvatne nasratý, nadáva na všetko, od Beethovena po viedenské toalety. Odporúčam.

Ale aby ste neškodovali, že ste to tentoraz tunáka úplne nadarmo otvárali, tu máte niečo, z čoho sa mi až hlava točí, dva blogy I Dream of Barack & I Dream of Hillary, kde ľudia zasielajú záznamy svojich snov, v ktorých, ako ste si už iste domysleli, vystupovali demokratickí kandidáti na prezidenta. Niektorým ľuďom už z tej politiky načisto drbe. Seriózne, ak by sa mi malo niekedy snívať o #### (meno scenzurované v súlade s našou blog-policy) tak dúfam, že sa ani nezobudím. Bolo by to zbytočné.

A citát na dnes

nájdete tu.

Fragment na ráno

"Ráno nezodpovedá našim predstavám o ráne. Ak nie sme privyknutí, vôbec si to nevšimneme. Rozdiel medzi nocou a ránom je zanedbateľný, chce to bystrý zrak. Je len o stupeň jasnejšie. Už ani staré kohúty to nerozlišujú.
V niektoré dni sa verejné osvetlenie nevypína. Slnko vyšlo, veď určite je tam kdesi nad obzorom, za hustou hmlou, dymom, ťažkými oblakmi a závesmi prachu.
Viete si predstaviť strašný nečas polárnej noci. Na ten sa podobajú naše krásne dni."

- Joël Egloff, Omráčenie (Bratislava: Kalligram, 2007), s.96

Fragment na dnes

"Plní nostalgie spomíname na Vianoce nášho detstva.
– Tých kopancov do riti, čo som nadostával! – delí sa s nami o spomienky Bortch, – a ešte som za ne musel ďakovať!
– Nesťažuj sa! – vravím mu. – Mne každý rok vraveli, že dedo Mráz nepríde, lebo je ťažko chorý, a možnože túto zimu vôbec nepríde. A aby mali konečne pokoj, jedného dňa mi oznámili, že zomrel a nemá ho kto nahradiť. A bolo to."

- Joël Egloff, Omráčenie (Bratislava: Kalligram, 2007), s.87

(Nielen ja odporúčam.)

Fragment

"[J]á jsem nikdy v životě žádnou knihu neprečetl, můj způsob čtení je způsob nadmíru talentovaného listování stránkami, způsob člověka, který raději listuje stránkami než čte, který obrátí tucty, ne-li stovky stránek, než jednu jedinou přečte; ale když člověk tu jednu stránku čte, pak ji přečte důkladněji než kdokoli jiný, s tou největší čtenářskou vášnivostí, jakou si lze vůbec představit. (...) Dnes čtou všichni všechno jako v letu, přečtou vše, a nechápou nic. (...) Není nutné číst celého Goetha, celého Kanta a také není nutné číst celého Schopenhauera; (...) Jenže k takovému násilnému sebeomezování patří i hodně odvahy a hodně duševní síly, kterou lze jen zřídkakdy nalézt, a my sami ji jen zřídkakdy můžeme uplatnit; čtoucí člověk je stejně jako člověk masožravý tím nejodpornějším způsobem nenasytný a ničí si, podobně jako člověk masožravý, svůj žaludek, a vůbec zdraví, svoji hlavu a celou duševní existenci. (..) Největší potěšení máme přece z fragmentů, stejně jako v životě pociťujeme nejvyšší radost, když jej posuzujeme jako fragment, vždyť jak strašlivý připadá člověku celek, a vlastně vše, co je hotové a dokonalé."

- Thomas Bernhard, Staří mistři (Praha: Prostor, 2004) ss. 31-33