Stretnutie socialistov v Prahe, organizované Paroubkom, kde sa aj náš CKĽ vzhľadom na intelektuálnu klímu musel cítiť o 20 rokov mladší, vyprodukovalo škandálny dokument "Za novú politiku détente" (lebo ta stará fungovala tak úúúžasne), ktorý ostal u nás, ako už býva zvykom, bez väčšieho povšimnutia. Do vašej pozornosti odporúčam aspoň dva komentáre tejto udalosti, jeden od Martina Weissa pre Lidovky a druhý od Bohumila Doležala. Druhý menovaný zasluhuje i dnešný citát dňa:
Jednání na úrovni EU – USA – Rada NATO-Rusko o problémech, týkajících se naší národní bezpečnosti, by zjevně mělo být jakousi permanentní mnichovskou konferencí. Ovšemže jsme součástí EU, ale jednat se bude v Bruselu. Pustí nás aspoň do předsálí, jako v Mnichově?
...
Ruské úmysly jsou zjevné: chce si vydobýt právo mluvit do záležitostí „blízkého pohraničí“ (svých bývalých kolonií), a když to jen trochu půjde, získat je zpátky pod svou kontrolu. Dnešní Rusko přitom není slabší než to brežněvovské: je o hodně efektivnější a akceschopnější a drží Evropu v šachu nejen vojensky, ale taky hospodářsky.
Proto je třeba zdůraznit: za prvé: v této situaci se zrodilo (zatím jen v kruzích evropských socialistů) něco, co nápadně připomíná Brežněvovu doktrínu omezené svrchovanosti. Rozdíl je jen v tom, že tenkrát ji vyhlásilo komunistické Rusko, kdežto teď ji Rusům ze servility nabízí protistrana. A za druhé: záležitost se základnou je plně v kompetenci legitimní české vlády. Ta by o ní samozřejmě měla hovořit s partnery a se sousedy, stejně jako o ní mluvit v EU a v NATO. Není důvodů vyhýbat se rozhovorům s Moskvou. To vše ostatně vláda dělá. Pokud se však nakonec rozhodne stavbu základny umožnit, je to záležitost její a záležitost USA.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára