"Mohli bychom si myslet, že estetika je věda, která nám říká, co je krásné – to je ale až příliš směšné, než abychom to vyslovili. Domnívám se, že estetika by pak musela umět říci i to, který druh kávy má dobrou chuť.Místo aby odpovídal na tradiční otázky estetiky (např. Na otázku "Co je krásné?"), uvádí Wittgenstein řadu příkladů, na nichž ukazuje, že vkus nespočívá v tom, že se postavíme před obraz a zvoláme: "To je krásné." Estetický soud může nabývat matoucí rozmanitosti forem, které se od kultury ke kultuře mění a často spočívají v tom, že se neříká nic. Vkus se stejně často jako ve slovech ukazuje v jednání, v gestech nelibosti nebo uspokojení, ve způsobu, jímž čteme nějakou báseň, nebo hrajeme určitou hudební skladbu, v tom, jak často nějaké dílo čteme nebo hrajeme a jak to činíme. Tyto různé formy estetického soudu v sobě nemají nic společného, nic co by se dalo vydělit jako odpověd na otázku: "Co je to vkus?" Spíše jsou spojeny složitou řadou "rodových podobností".
(...)
Podstatné tudíž je: "Musíme podat vysvětlení, které je akceptováno." Právě tato forma vesvětlení je přiměřená pro estetiku: Neuvádí se příčina, proč je něco krásné nebo proč se něco za krásné pokládá, nýbrž odkrývají se souvislosti, na něž se dříve nemyslelo, a tak se ukazuje, co je na tom krásného – ukazuje se například, proč nějaká hudební skladba, nějaké divadelní kus nebo nějaká báseň právem platí za velké díla."
- Ray Monk, Wittgenstein. Úděl génia (Praha: Hynek, 1996), ss. 405-406, 407
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára